Špatný konec - Špatný konec

„Přiveď tu mudlovskou šmejdku,“ zavelil pevný hlas z vysokého křesla, které se podobalo trůnu.
„Ale máti, ona za nic nemůže. Potrestej mě!“ šeptal zlomeně Sirius.
„Cruciatus!“ ozval se opět onen hlas. Sirius v tom okamžiku uskočil a starožitná váza za ním se roztříštila na prach. Neváhal a vytáhl hůlku ochoten se ubránit každému pokusu matky ho mučit. Žena v černém elegantním hábitu vstala.
„Tak ty se chceš bránit krvezrádče?“ ušklíbla se, ale bylo na ní vidět, že je zaskočena chováním svého syna.
„Podrobím se tvé vůli. Ale pusť tu nevinou dívku.“
„Cruciatus!“ pokusila se použít znovu zakázanou kletbu, tentokrát úspěšně. Sirius se svalil k zemi a obličej se mu zkroutil bolestí. Vypadla mu hůlka.
Konečně se jeho obličej uvolnil a bezvládně klesl k podlaze.
„Kráturo, přiveď ji! Dělej!“ zavelela. Zároveň vyslala na svého syna kouzlo úplného spoutání: „Teď se tady posaď a sleduj kolik toho ta tvoje křehulka vydrží!“ zasmála se zlověstným hlasem a usadila syna do křesla, které uvolnila.
S hlasitým prásknutím se otevřely dveře a na podlahu k Siriovým nohám dopadla ona dívka. Zvedala hlavu a upřela svůj pohled na Siriuse neschopného slova.
Bude po tvém: „Avada kedavra!“ Siriusovi stékala po tváři slza.
„Tak co, už si spokojený?“